V jedné jeskyni žila smečka lvů. A vládl jim král Dráp a královna Kiki. Jednu noc Drápa probudily nějaké podivné zvuky. Šel se podívat ven, ale nikde nic. Tak si řekl, že to byl jen vítr a šel si lehnout. Ráno když otevřel oči cítil, že má vlhké ucho a že ho tam něco lechtá. Potom se otočil a spadla z něho malá chlupatá kulička. Lekl se že je to nějaký vetřelec a už ji chtěl vzít a dát pryč, ale Kiki před tu kuličku rychle strčila packu a řekla že je to jejich lvíče. Dráp se zarazil. Couvl a do něčeho šťouchl. Bylo tam další lvíče. Dráp se otočil, lehl si a olízl lvíče. A lvíče se k němu přitulilo a usnulo.
O několik týdnů později už byla obě lvíčata hravá a chodila si hrát sama před jeskyni. Když Dráp vylezl ven z jeskyně a podíval se na lvíčata řekl si, že by už měly dostat jména. Kiki už si taky říkala že by jim měli dát jména a tak přemýšleli, jaká jména by jim dali. Když se Dráp na lvíčata podíval, jak se perou, všiml si že jedno lvíče se chce pořád prát a vždycky porazí to druhé a tak Drápa napadlo, že by se mohl jmenovat Rváč. Kiki s ním souhlasila. A to druhé zase krásně ťapalo po cestičce, tak mu dali jméno Ťapík.

Jednou ráno vstali Rváč a Ťapík o hodně dřív než ostatní a tak Rváče napadlo, že by se mohli někam podívat. Ťapík nejdřív nesouhlasil, že by se mohli probudit a potom by je hledali, ale Rváč ho nakonec přemluvil. Nejdřív se ale museli podívat, kam by šli. Vylezli na kopec a tam se dívali. Rváč uviděl nějakou jinou zemi. Vylezl výš a viděl, že je ve tvaru lebky.
"Tam to bude určitě nebezpečné. Pojď půjdeme tam."
"Radši ne, co když se nám tam něco stane."
"Ale nestane, neboj."
A tak šli. Přišli k té zemi a zastavili se. Rváč položil svoji tlapku na černou zem. Oddělal ji a byl tam zelený otisk jeho tlapky a na trávě zase černý.
"To je snad barva."
"Není, je to špinavá zem"
Ťapíkovi se tam moc nechtělo ale když mu Rváč řekl, že se potom umyjí, tak souhlasil.
Všude byly samé kosti.
"Je tadyyy vůbeeec něcooo?"
"Jo."
"A cooo?"
"Kosti."
"To vidim taky."
Ťapíkovi se tak třepal hlas, že probudil černé lvy.
"Třepe se ti hlas tak, že bys probudil i mrtvolu."
"To neříííkeej, prosiiim."
"Tak ať se ti netřepe hlas."
"Když já se bojím."
"A čeho, když tady nic není?"
Ale vtom před ně skočil vůdce černých lvů. Rváč a Ťapík chtěli utéct, ale černí lvi jim zkřížili cestu. Když už je chtěl vůdce praštit, příběhli Dráp a Kiki a celá jejich smečka. Potom začal boj. Kiki lvíčatům řekla, ať se schovají. Když boj skončil, všichni byli hodně poškrábaní. Dráp a ostatní šli domů a lvíčata nesli v zubech. Černí lvi si šli léčit rány.













































































ahojky sbs :) ako ide skola?